Téma brexitu je v současné době velmi aktuální a ožehavé téma. Zejména kvůli faktu, že zatím stále není jisté, jakou podobu vlastně bude mít. Rozsáhlá a komplikovaná jednání o jeho podobě jsou nyní pod silným časovým tlakem – zatím poslední dojednané datum odchodu Británie z EU je stanoveno na 31. října 2019. A na stole je stále několik možných scénářů.
Ať už bude výsledná podoba jakákoliv, je jisté, že Velká Británie EU opustí. Pro nás je tak nejpalčivější otázkou to, jak její odchod ovlivní postavení ČR v Evropské Unii.
Rozložení politických sil
I když bylo před dvěma lety oznámení Británie o vůli odejít z evropského bloku šokující, nenaplnily se žádné představy o erozi evropského prostoru nebo jiné antiunijní tendence. Spíše naopak se ostatní členské státy jednotně zasazovaly o další přežití EU tak, jak ji známe.
Po faktickém odchodu Británie ztratí Česká republika svého významného a tradičního spojence. VB je pro své liberální postoje naším dominantním partnerem. Pro následné rozhodování kvalifikovanou většinou v Radě EU bude její síla chybět a my si budeme muset (stejně jako další malé země) hledat nové koalice či přehodnocovat vztahy s ostatními zeměmi. Důležité to bude zejména v otázkách obchodní problematiky, jednotného trhu, u otázek pohybu pracovních sil nebo kapitálu.
Lze předpokládat, že i do budoucna budou ČR blízké státy jako Dánsko, Švédsko a Irsko, nově bychom mohli uvažovat také o Pobaltských zemích, Slovensku a výjimečně pak i o Portugalsku.
Protože má ČR s Británií také velmi často blízké postoje k určitým agendám, bude se muset po brexitu více „postavit na vlastní nohy“. Bude nucena učit se samostatně formulovat obsah možných alternativních pozic, být daleko více iniciativní a více slyšet.
Připojení k evropskému jádru nebo směr Visegrád
Odchod Británie je ideálním okamžikem pro rozhodnutí, kam se chce ČR v rámci EU ubírat. Reálně se nabízejí dvě možnosti. Po odchodu Británie se do čela Unie dostane francouzsko-německý motor. ČR bude zajímat posílení zejména Německa, jakožto našeho tradičního partnera. Spolu s tím se však zdůrazní eurozóna a my začneme přirozeně narážet na problematiku přijetí eura. Pokud tedy budeme chtít v „centru dění“ zůstat, budeme muset o přijetí eura zcela vážně uvažovat.
Pokud pro ČR nebude přijetí eura reálné (vzhledem k velmi negativnímu veřejnému mínění), nabízí se nám druhá alternativa, a to spolupráce se zeměmi Visegrádu. I když ztratíme tempo s rychle se integrujícími státy a jádrem Unie, s těmito státy naopak sdílíme: pragmatický přístup k EU, společné vazby a kritické názory na některá unijní témata. V případě tohoto „spojenectví“ však musíme zvážit možná negativa. Země Visegrádu představují jakousi „negativní“ značku, Polsko a Maďarsko mají dokonce nálepku potížistů. Mohli bychom se dostat do určité izolace nebo dokonce čelit případným postihům.
Priorita pro ČR – kohezní politika EU
Pro ČR je v rámci EU prioritní tzv. kohezní politika neboli politika soudržnosti. Zasazuje se o vyrovnávání rozdílů mezi regiony členských zemí a snaží se snižovat zaostalost nejvíce znevýhodněných oblastí. Obecně jde o klíčovou politiku EU, protože vytváří pracovní místa a zlepšuje kvalitu veřejné správy. Během rozpočtového období 2014-2020 měla ČR vyčleněných 24 miliard EUR. Po vystoupení Británie bude tato částka klesat – jednak bohatneme, ale hlavně odejde jeden z nejbohatších států EU, který do rozpočtu přispívá. A protože se do budoucna připravují jednání o podobě kohezní politiky, bude muset být v těchto debatách aktivní i ČR.
Revize budoucího postavení i artikulace vlastních priorit
ČR čeká v rámci EU po odchodu VB nelehký úkol – bude nutné více artikulovat vlastní zájem, případně hledat vhodné spojence pro hlasování. Spolu s tím se nabízí prostor pro celkové zhodnocení budoucí role ČR v Unii – zda chceme být součástí eurozóny či budeme raději dál od rozhodovacího stolu spolu se zeměmi Visegrádu.
