I v dnešní době se vyskytují výjimky, kde není demokracie, a to i v Evropě – řeč je tu o Bělorusku.
Tato země, která kdysi spadala pod spolkové země Sovětského svazu, má dodnes s Ruskem pevné vztahy. Do roku 2014 měla v Evropě nejnižší index demokracie (od té doby totiž „vede“ Rusko). Po rozpadu SSSR se v Bělorusku dostal k moci jistý Alexandr Lukašenko (shodou okolností bývalý ředitel sovchozu – státního podniku za dob SSSR, který měl na starost kolektivizování zemědělství), který je prezidentem dodnes.
SSSR předtím (a i dnes)?
V zemi převládá mnoho znaků, spadajících pod charakteristiku diktatury – například nulová svoboda tisku a médií (u níž má Bělorusko v porovnání s dalšími evropskými státy také nejnižší index), pronásledování politických odpůrců, perzekuce nezestátněných organizací a podniků, mimo jiné i národních menšin ze stran policejních složek, které prakticky mají „volnou ruku“. Koneckonců, ani sám pan prezident se nějak netají tím, že vládne „osvědčeným“ autoritářským způsobem vlády.
Jedním z pozitiv země je, že má velmi nízkou kriminalitu, dokonce nižší, než ČR – s největší pravděpodobností to má na svědomí síla policejních složek a právně legální trest smrti, který má Bělorusko „opět“ jako jediný v Evropě. Dalším pozitivem stojícím za zmínku je to, že země má minimální nezaměstnanost – platí tam totiž zákony daná pracovní povinnost (jeden z dalších aspektů převzatý z časů SSSR).
Velký východní bratr
V současnosti vztahy mezi Běloruskem a Ruskem lehce eskalují, a to kvůli neshodám v obchodu s ropou. Ruská ropa totiž putuje do Evropy přes Bělorusko, kterou může čerpat za výrazně zlevněnou částku. Ropa ovšem není jediným problémem, Bělorusko je totiž na Rusku závislé i v oblasti vývozu a zdrojích surovin a energie – tudíž z toho v první řadě profituje Bělorusko.
Proč je stále u moci?
Lukašenkova propaganda se u moci neudržuje díky výsledkům „sovětskému pokroku“, ale ze strachu, že kdyby Lukašenko odešel, tak by mohlo být hůř – v Bělorusku je silně reprezentována myšlenka toho, že Evropa je historickým poslem zkázy, a Bělorusko už zažilo dost pohrom (od 2. světové války po explozi Černobylu, kdy se do Běloruska dostalo 70 % celkového jaderného spadu). Člověk se jim pak vlastně ani nemůže divit, že se změn bojí. Tato manipulace pomocí strachu z dosavadních historicky zažitých zkušeností je využita proti liberální opozici (důsledkem zmíněného toho moc vůči Lukašenkovi nezmůže) – proč by lidé měli volit stranu, která reprezentuje změny, když jim změny přináší zkázu?
Budoucnost Běloruska
Podle expertů z „Center for New Ideas“ bude Bělorusko v nadcházejícím 5letém období nadále stagnovat. Nízká mzda (okolo 500 dolarů měsíčně) se zvýší zhruba o 1,5 až 3 %, což ve výsledku znamená, že bude také stagnovat. Jediná profese, která má průměrný plat (v rámci celého světa) je programování, ale země, kde chce každý být programátorem, nemá moc nadějné vyhlídky. Vzhledem k tomu, jak je kvartérní sektor financován ze strany státu, tak se předpokládá, že věda a vysokoškolské vzdělání bude nadále stagnovat na nízké úrovni. Politika by měla taktéž zůstat taková, jaká je, a vztahy s Ruskem by měly zůstat na statusu quo.
