Jak na tom je s recyklací odpadu Evropa?

Jedním z často diskutovaných témat z oblasti ekologie je recyklace odpadu. Jaký je vlastně stav recyklace na území Evropy? Většina zemí v Evropě odpad sice třídí, problém ale tkví v tom, že ho neumí zpracovat, a proto ho vyváží do rozvojových zemí (zhruba 70 %), tudíž se tak zbavují veškeré zodpovědnosti.

Recyklace plastu

Podle zprávy od PlasticsEurope mají nejvyšší míru recyklace plastových obalů Češi, dokonce se jim podařilo předstihnout i Německo, Nizozemsko A Švédsko. V recyklaci všech plastů se však na prvním místě umístilo Norsko, a hned za ním jsou již zmíněné země, včetně Česka.

Recyklace jako taková

I zde je Česko (spolu s Německem a Belgií) v rámci Evropské unie na vrcholu, ale s tím rozdílem, že české metody recyklování odpadu jsou levnější a transparentnější než ty německé, potažmo belgické (jsou až 2x levnější). Všechny země mají však něco společné – a to je zužitkování barevných kontejnerů pro třídění odpadu.

Kde většina použitých plastů skončí?

Většina plastu je buď spálena nebo skončí na skládkách. Tady ale začíná problém. Většina skládek je tak špatně spravována, že odpad z nich skončí v oceánu. Toto se děje obzvlášť u pobřežních oblastí, které mají jednoduchý přístup k moři. Většina mořských živočichů je pak buď plastovými pozůstatky uvězněna, anebo je sní – v důsledku čehož onemocní.

Udržení čistého prostředí z vlastní iniciativy

Jedním z výrazných figurantů s pokročilými metodami recyklace je Švédsko. Když se totiž odpad nevyváží do rozvojových zemí, tak se vyváží sem. Jedním z důvodů, proč je na tom Švédsko v tomto ohledu tak dobře je, že tamní obyvatelé jsou s tímto problémem seznámeni a jsou také poměrně horliví na udržení jejich krajiny čisté. Většiny odpadu se zbavují tak, že ho spálí – spálení odpadu je pořád vůči životnímu prostředí šetrnější, než kdyby se válel na skládkách. Ve Švédsku fungují systémy, které zbytkové teplo ze spáleného odpadu recyklují, tzv. spalovací továrny – ty slouží jako zdroj tepla pro většinu švédských domácností.

Města také investují do lehce „futurističtějších“ metod sběru odpadu – řeč tu je o automatizovaných vakuových systémech, díky kterým není ke sběru potřeba popelářských vozů, anebo podzemních kontejnerových systémech, díky kterým je více místa pro dopravní provoz a které zbavují okolí od zápachu.

Následky špatné recyklace?

Jako následek je již zmíněné znečištění vod (zbavováním se plastu do oceánů), vyhubení značné části mořských druhů a zvýšení emisí (způsobených skládkami). Špatná recyklace má mimo jiné za následek i rychlejší vymizení fosilních paliv (vyrábí se z nich plasty a nylon – pokud nedojde k recyklaci plastu, tak tento zdroj vymizí mnohem rychleji) a zmenšení přírodních zdrojů. Jak si poradíme s odpadky taky ve výsledku ovlivní to, jak bude vypadat prostředí okolo nás – nikdo z nás se asi nechce brodit městem, kde se odpadky volně povalují po ulici nebo se vyhřívat na pláži, která je zamořená plastovými obaly.

Závěr

Stav recyklace odpadu v Evropě má své neduhy, ale z většiny aspektů na tom je Evropa dobře. Sice dokáže odpad roztřídit (v tomto případě jsme spolu s Německem a Belgií přeborníky), ale z hlediska jeho zpracování by se určitě mělo najít nějaké alternativní řešení než vývoz odpadků do rozvojových zemí, které si ve většině případech s odpadem neporadí, v následku čehož je devalvováno životní prostředí (voda a ovzduší). Také by se mohlo přejít na švédský způsob zpracování použitého odpadu, který je určitě šetrnější než hromadění odpadu na skládkách, a také dále zužitkovatelný (mám na mysli recyklaci zbytkového tepla ze spalovaného odpadu) – na vybudování švédského systému je však potřeba čas.