Světové dějiny si budou navždy pamatovat den 15. září 2008, kdy symbolicky vypukla největší finanční krize od 30. let 20. století. Tento den zkrachovala banka Lehman Brothers. Tuto krizi můžeme s odstupem času hodnotit jako krizi celosvětovou nesoucí si své následky dodnes.
I když krize začala v USA, rozšířila se do celého světa a v Evropě přetrvávala přibližně do roku 2015. Přinesla krachy finanční, společenské i morální. Během několika těžkých let musela Evropská unie, jako dominantní evropská instituce, podniknout řadu složitých kroků, aby pád na dno zastavila.
Proč krize vůbec nastala?
Je důležité vědět, co k tak rozsáhlé krizi vedlo. V USA se dlouhodobě neřešil problém oligopolních struktur ratingových agentur, zanedbávalo se systémové riziko a panovala nedostatečná regulace v oblasti finančních derivátů a investičních fondů. K tomu všemu existovala měnová a cenová bublina (v oblastech cen ropy, surovin a potravin) a prakticky jen zbývalo čekat, co bude „třešničkou na dortu“, která spustí chaos.
Tou se pak reálně stala krize amerického trhu s hypotékami, která přešla do globálního měřítka.
Dopady pro Evropskou unii
V Eurozóně se krize rozšířila v r. 2009. Mimo jiné k tomu došlo prostřednictvím kreditních derivátových trhů a kvůli vysokému veřejnému dluhu určitých oblastí eurozóny. Do potíží se však začaly dostávat i země, které hospodařily dobře. Čím dál tím více zemí bylo ohroženo dluhy a nedůvěrou trhů. Zvyšující se zadlužení (extrémní dluhy mělo Španělsko, Itálie a Belgie) končící až možným bankrotem (případ Řecka) přimělo orgány Evropské unie jednat:
● v květnu 2010 vznikl Evropský nástroj finanční stability (EFSF) – tzv. Záchranný fond eurozóny. Má podobu akciové společnosti a jménem celé eurozóny můžepůjčovat úvěry a záruky vládám.
● V březnu 2011 Summit EU schválil vznik Evropského stabilizačního mechanismu – instituce, která má v letech 2013 – 2017 nahradit EFSF.
● Byl schválen Pakt pro euro plus (vznik nepodpořila pouze VB, ČR, Švédsko a Maďarsko). Účelem bylo definovat meze fiskálních politik členských zemí. Nařizujenapř. ústavní schválení vyrovnaného hospodaření veřejných financí.
● Na počátku srpna 2011 Evropská centrální banka v rámci záchrany eurozóny nakupovala dluhopisy zadlužených zemí.
● 2. března 2012 podepsalo 25 zemí z 27 (nepřipojila se ČR a VB) Smlouvu orozpočtové odpovědnosti (státy mají do svých ústav zakotvit pravidlo o rozpočtovévyrovnanosti).
● 30. 3. 2012 vznikla dohoda ministrů financí zemí s eurem, že navýší Evropskýstabilizační mechanismus na 700 miliard eur.
● Na summitu v červnu 2012 se dohodla podpora zaměstnanosti a růstu s přispěním 120 miliard eur.
● V září 2012 spustila ECB program nákupů vládních dluhopisů zemí z periferieeurozóny.
● Jsou pokládány základy pro budoucí bankovní unii (společné pojištění vkladů,regulace a záchranný fond pro případný krach důležitých bank).
● Rok 2013 je stále ještě ve znamení hospodářské recese a kromě schvalovánírozpočtu 2014-2020 jsou v jednání další impulsy pro nastartování ekonomiky.
Můžeme si oddychnout?
Kromě společných kroků v letech 2011-2013, pokračují i později snahy pomoci překonat následky krize a bojovat s obrovským zadlužením, a to zejména konkrétním zemím. Přibližně v roce 2015 se situace uklidňuje, i když morální (nikdo nebyl potrestán a záchrana šla ve výsledku z peněz daňových poplatníků) a politické (růst populismu a polarizace společnosti) důsledky doznívají dodnes.
